THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po půlroční přestávce se opět vracím k psaní o výjimečných večerech, na kterých se v Divadle pod Lampou kříží hlavně geny metalové a corové scény. Plzeňskou premiéru si dnes na prknech odbylo kvarteto TESTIFY, po kterém byla připravena lítá řež se skupinami JADE WAH’OO a JETWAY.
Ale nepředbíhejme. Na hard-core hudební večírek v Divadle pod Lampou jsem spěchal z Divadla Dialog, kde jsem byl svědkem hard-core divadelního představení plzeňské improvizační vývojové organizace (zkráceně P.I.V.O.) s obavou že přijdu o začátek produkce, ale nestalo se tak. V prostoru Lampy mě uvítaly známé tváře, které se točí kolem plzeňské metal-corové scény a k mému potěšení se ještě nehrálo. Záhy ke mně dolehly informace týkající se uspořádání večera, které zatím nemělo jasný tvar, neboť JETWAY stále nedorazil blánobijec Venca. Připraven byl krizový plán, ve kterém se ve finále večera počítalo místo výše zmíněných JETWAY se skupinou DIVE, která byla v plné pohotovosti.
Večer otevřela mladá formace z Českých Budějovic zvaná TESTIFY. Základ stylové mixáže, kterou hráli, tvořily odkazy skupin DEFTONES a RAGE AGAINST THE MACHINE, zasypaných notnou dávkou LIMP BIZKIT. Kytarista se svoji image jakoby Fredovi Durstovi ze zornic vypadl. Hustě pokérované ruce, bílý nátělník, vytahané kalhoty proklatě nízko, čapka s kšiltem vzad a celkem dynamický projev byly tak trochu protikladem celkem statického a na podiu nevýrazného baskytaristy. Ten však hudbu obzvláštňoval pěknou řádkou zefektovaných basových linek, škoda jen že nehrál trochu techničtěji – mohlo to být ještě zajímavější. Sympaťákem skupiny byl zpěvák, který se krom velmi zdařilého hlasového výkonu po nějaké době zorientoval v hláškách dopadajících k němu z podpodia a místy se je snažil i vtipně glosovat. Instrumentálně dobře zvládnutý set byl rozhodně nejměkčí z celého večera, ale i tak to bohatě stačilo na rozehřátí prvních řad pod podiem. U TESTIFY mi chybělo víc vlastních nápadů, ničím to nevybočovalo z řady nu-metalových klonů, kterých se začíná rodit čím dál tím více. Ale vzhledem k mládí skupiny věřím, že brzy dozrají k vlastní osobitosti. Rozhodně jsou na dobré cestě.
Atmosféra o přestávce, kdy se na podium začala stěhovat plzeňsko-pražská smečka JADE WAH’OO, začala houstnout. Pod podiem se vytvořil shluk pravověrných a vítal se s přicházejícími. Rychle byly z podia odstraněny veškeré stojánky na mikrofony a jiné věci, které by mohly bránit případným zájemcům skákat na podium, z podia, na podiu, pod podiem, nebo kdekoliv jinde. Po tom, co se nazvučily nástroje, začal první z dvojice řvouno-zpěvo-rap-řvounů Chudy zkoušet mikrofony. U šaten jsem zaregistroval z Prahy dorazivšího Vencu z JETWAY a mohl jsem se tedy těšit na tvrdý konec. JADE WAH’OO mají za sebou již řadu zkušeností a dílčích úspěchů. Například vítězství ve vyhledávací západočeské soutěži neprofesionálních skupin Múza 2001, kde suvereně zvítězili jak na poli diváckém tak i u odborné poroty. Taktéž společné tour s brazilskými EMINENCE (ex-SEPULTURA) jistě vlilo nové zkušenosti do výtečně šlapajícího soukolí.
Po tom, co se oba zpěváci dohledali na podiu/pod podiem/v šatně, JADE WAH’OO odpálili nelítostnou energetickou bombu do očekávajícího davu před nimi. Hned s první skladbou tohoto groove metalového živlu začaly první seskoky z podia do vroucího davu pod ním. Nasazení na podiu i pod ním bylo jako vždy naplno, oba dva frontmani se jen málokdy zastavili podpořeni plným a hutným zvukem, který se bohužel často na koncertech JADE WAH’OO slývá v jeden našlápnutý zvukový patvar. Nicméně v jejich případě to příliš nevadí, neboť na koncertech jde hlavně o silný zvuk provokující k pohybu, což se JADE WAH’OO daří jako málokteré skupině u nás.
Tečku za večerem udělala další z xcorových stálic, skupina JETWAY. Set začal obligátní nevinně podanou hláškou zpěváka Reného (ex-GRIND 6.4) „My jsme JETWAY, kdo jste Vy???“, po které začal masakrující set, kombinující grindové prvky s hravou kytarou Nosálovou, který se nám představil u mikrofonu v setu minulém. Když už jsem u toho personálního složení, nelze také nevzpomenout baskytaristu Dádu (DIVE, ex-PVA), pro kterého je v JETWAY charakteristický zvuk velmi přiostřené basy a již výše zmíněného bubeníka Vencu. Oba drtiči strunných nástrojů vypomáhají i se zpěvem. Skupina za poslední dobu trochu zesložitěla a pevně doufám, že v tomto duchu bude pokračovat i nadále, neboť se přibližuje stylem smečkám typu DILLINGER ESCAPE PLAN. Hned zpočátku dostali posluchači naloženou pecku 4077 SMASH, grindově poetickou skladbičku „Jaro“, či „TamTaDa“ (či „TaDaDam“???, sám si teď nejsem jist :o)).
Podtrženo sečteno - lahodné to dnes bylo. Jako předkrm mladičké měkčí masíčko TESTIFY, hlavním chodem pořádná porce živelných šťavnatých JADE WAH’OO a zákusek ve formě hustých JETWAY, zasypaných tvrdšími pikantnějšími kousky pro nenasyty.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.